Vodivé gely jsou třídou měkkých materiálů, které kombinují vodivost a vlastnosti gelu. Jejich základní vlastnosti jsou následující:
Vodivost: Schopnost vodit elektrony nebo ionty, čehož je primárně dosaženo zavedením vodivého média, jako jsou vodivé polymery (polyanilin, polypyrrol), nanomateriály na bázi uhlíku- (grafen, uhlíkové nanotrubice), kovové nanočástice nebo mobilní ionty (jako je Na⁺, Cl⁻).
Trojrozměrná síťová struktura: Vzniká fyzikálním nebo chemickým křížovým{1}}propojováním polymerních řetězců do prostorové síťové struktury, která je schopná zachytit velké množství kapaliny (jako je voda nebo iontové kapaliny) a zachovat morfologii gelu.
Vysoký obsah vody nebo rozpouštědla: Většina vodivých hydrogelů obsahuje více než 90 % vody, což jim dodává měkkost a smáčivost podobnou biologické tkáni, takže jsou vhodné pro biomedicínské aplikace.
Flexibilita a roztažitelnost: Mají dobré mechanické vlastnosti, dokážou odolat ohybu, roztažení a stlačení, díky čemuž jsou vhodné pro flexibilní elektroniku a nositelná zařízení.
Biokompatibilita: Mnoho vodivých gelových materiálů (jako je polyvinylalkohol a chitosan) není pro lidský organismus -toxických a nespouští imunitní reakce, takže jsou vhodné pro implantovatelné aplikace nebo aplikace s dlouhodobým{1}}kontaktem s pokožkou-.
Citlivost na podráždění: Některé vodivé gely reagují na vnější podněty, jako je teplota, pH a elektrická pole, a lze je použít v inteligentních systémech snímání a podávání léků.
Schopnost samoléčení: Některé vodivé gely mají dynamické vazby (jako jsou vodíkové vazby a Schiffovy báze), které jim umožňují samy se po poškození opravit a prodloužit jejich životnost.